Dokumentace

Opat z Řádu slepého orla prováděl evidenci balíčků všech mnichů, když si všiml, že bratr z Řádu smějící se opice nedodal ani jednu dokumentaci.

“Co když na produkci narazíme na nějaký problém?” zeptal se opat mnicha. “Jak by pak někdo kromě tebe mohl pochopit příčinu tohoto problému?”

“Samotný kód by měl být prozkoumán,” odpověděl bratr. “Dokumentace je jak nemocná zvěř, snadno náchylná k některé ze Tří hříšných chyb: opomenutí, obfuskaci a zastaralosti.”

Opat toto nahlásil Java mistrovi, který prohlásil: “Nechť náš bratr každé ráno balancuje na jedné noze s jeho holí rozpřaženou a nepřestane s tím až do západu slunce. Pokud dokáže říct slovo, které mě potěší, pak ho ušetřím jeho trestu, ale jinak nikoliv.”

“Existuje snad takové slovo?” zeptal se opat.

“Těžko říct,” prohlásil mistr. “Včera mě potěšil zvuk cvrčků zpívajících po třetí kapce deště. Předevčírem to byla vůně mléka ve džbánu, jež mi připomněla hezkou vzpomínku z dětství. Možná nalezneme odpověď uvnitř květu bílého lotosu, který kdysi rostl v jezírku po mým oknem.”