Koán nula

Starý písař Qi uchovával koány chrámu v obří knize, která je nám nyní známá jako The Codeless Code. Uvnitř se nacházelo veškeré vědění chrámu. Starat se o tuto knihu byla jedna z nejdůležitějších a nejposvátnějších povinností písaře.

Jednoho dne byl dotázán nováčkem, proč jsou všechny koány číslovány od jedničky.

“Nebyla by nula vhodnější pro někoho, jako jsme my?” optal se nováček.

Starý může se znenadání zhrozil, jako by viděl samotnou smrt před sebou. Třesoucí se rukou začal otáčet stránku za stránkou. Vskutku, všechny koány byly špatně očíslované. A protože všechny dokumenty, databáze a interní stránky chrámu odkazovali na koány pomocí jejich čísla, byla tato škoda nenapravitelná.

Písař byl zdrcený. Sedm dní byl schoulený v rohu své kanceláře, zírající na svůj zaschlý štětec, jako by to byla kobra připravená k útoku.

Ticho se šířilo chrámem jako nemoc. Žádné nové koány nebyly zapsané, a tak nebylo ráno o čem diskutovat na poradách ani nic, nad čím by studenti mohli odpoledne meditovat. Nakonec byla podaná žádost, aby stará Jinyu, Matka představená, abatyše všech řádů a záležitostí, problém vyřešila.

Abatyše zabouchala svoji holí na dveře písaře, čímž ho vyrušila u jeho trápení.

“Mladý muži,” pověděla (neboť je starý písař v porovnání s ní o mnoho let mladší). “Není snad pravda, že každý z koánů je stvořen při meditaci nad nově nabytým moudrem, které chrám od doby posledního koánu získal?”

“To je pravda,” uklonil se písař.

“Pak je tvá cesta jasná. Vrať se ke koánu číslo jedna, odečti jeho moudro a koán číslo nula se ti zjeví. To samé proveď pro koán mínus jedna, koán mínus dva a tak dále až do počátku časů.”

Tak byla práce písaře zdvojnásobena, ale jeho utrpení se samo od sebe odečetlo.